Výslovnost

Nejsem certifikovaný učitel. Pouze sdílím znalosti, kterých jsem dosáhla jakožto samouk! Tyto lekce tudíž NENAHRAZUJÍ skutečnou výuku na jazykových školách!

Na svých starých blozích jsem dříve zveřejňovala krátké lekce japonštiny – jazyka, který se už od třinácti let učím jako samouk a který jsem měla šanci jeden rok studovat na jazykovce. Rozhodla jsem se tuto tradici znovu obnovit.

Dnešním článkem vás chci provést základy transktipce a výslovnosti, kterou budu v lekcích používat.

Česká x Hepburnova transkripce

K zápisu japonštiny, jak určitě víme, se nepoužívá latinky, nýbrž slabičných abeced hiraganykatakany (souhrnně kana) a znakového systému kanji. Existuje proto samozřejmě potřeba nějakého přepisu do latinky, ať už kvůli studentům, nebo třeba k zápisu na počítači.

Vzniklo tedy několik transkripcí:

Japonská – Je oficiální tarnskripcí japonštiny, která vznikla při pokusu nahradit japonské písmo latinkou.

Hepburnova – Transkripce je pojmenována podle autora prvního japonsko-českého slovníku Jamese Curtise Hepburna. Někdy o ní můžete slyšet jako o transkripci anglické.

Česká – Tento systém japonštinu po fonetické stránce poměrně dobře vystihuje a pro zaznamenání její hláskové podoby si ve většině případů vystačí se stejnými prostředky, které slouží k zápisu češtiny. Tento fakt může být i jedním z důvodů, proč pro český přepis japonštiny dosud nebyla vypracována žádná systematická norma, která by podrobněji definovala konkrétní pravidla přepisu, zejména v případech, které pokládáme za sporné. [1] Přesto však nemá pevně daná pravidla.

V přepisu japonštiny do latinky můžeme zaznamenat takovou malou válku s obránci české transkripce na straně jedné a se zastánci transkripce Hepburnovy na straně druhé. Já ve svých lekcích hodlám využívat Hepburnovu, protože mi přijde, že se na ní lépe vysvětluje. Zároveň budete schopni psát japonsky na počítači, což s českou transkripcí pravdu nelze. Kvůi tomu vás však musím seznámit s výslovností, kterou v níže uvedených tabulkách uvedu mezi lomítky.

Kana

Výrazem kana označujeme hiraganu a katakanu. Zatímco hiragana se využívá pro gramatické prvky, katakanu nalezneme v přepisech cizích slov. Obě abecedy jsou slabičné. Po rozkliknutí se vám ukáže přehled obou abeced, v němž je popsána i výslovnost jednotlivých znaků – Hepburnova vedle znaku, česká mezi lomítky.

Hirahana /pro náhled rozkliknout/
Katakana /pro náhled rozkliknout/

Zvlášnosti ve výslovnosti

Mezi češtinou a japonštinou samozřejmě existují rozdíly ve výslovnosti:

  • ふ /fu/ je v japonštině obouretné, což znamená, že ho vyslovujeme skrze rty. Zjednodušeně foukneme.
  • は、ひ、へ、ほ /ha, hi, he, ho/ vyslovujeme více měkce.
  • に /ni/ čteme měkce jako české /ni/.

Každé slovíčko v následujících lekcích doplním nahrávkou výslovnosti, takže se nemusíte bát, že byste ze zápisu nic nerozpoznali.

Citace

[1] BAREŠOVÁ, Ivona a Monika DYTRTOVÁ. Problematika české transkripce japonštiny a pravidla jejího užívání [online]. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014 [cit. 2017-03-07]. ISBN 978-80-244-4017-0. Dostupné z: http://japonstina.upol.cz/pluginfile.php/2/course/section/2/Baresova-e-kniha.pdf

ichi

Jsem celkem průměrná vysokoškolská studentka s celkem průměrným počtem načtených hen… chci říct mang, která se, jak již tradice praví, věnuje většinou čemukoliv, hlavně ne učení. Ráda kreslím, zpívám, vařím a ze všeho nejraději píšu. Svůj volný čas však nejvíce trávím koníčkem, jenž přináší slasti i strasti, totiž textovými RPG. Jo… A jsem hrozný kočkomil. :3

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *