Ze starého roku do nového

Můj blog měl větší část prosince prázdniny, kdy na každého návštěvníka vyskočila stránka s oznámením, že makám na změnách a peru se s kódem. Změny jsou konečně on-line, takže si říkám, že by neuškodilo ohlédnout se za minulým rokem, povyprávět o mém Silvestru a věnovat pár slov i předsevzetím.

Malé ohlédnutí

Rok 2017 byl pro mě kvůli zdravotním potížím taková houpačka, která jen podporovala moji blíženeckou náturu. Stala se spousta věcí, na které ráda vzpomínám. A na ty věci, na které bych měla vzpomínat nerada, vzpomínám s úctou, protože mi dovolily poučit se.

Nejepičtější zážitek

Nejlepší zážitky během roku jsou pro mě vždycky larpy, kde se můžu vyřádit do sytosti a kde se můžu vystřílet ze svých nervů. A na letošních Zlenicích jsem se vyřádila ještě víc, protože jsem měla kotlík, takže jsem mohla vařit hezky nad ohněm.

Tenhle zážitek se týká právě vaření. S kamarádkou jsme se jako vždycky pustily do přípravy večeře, zatímco sobotní vzduch již tradičně pomalu chladl a stával se poněkud zlověstnějším. Původně instantní bramborový guláš se během krájení zeleniny změnil v poctivý domácí, ač trochu řídký. I tak zabral dost času a v dálce jsme už viděly blesky.

Poslední přípravy jsme stihly opravdu za pět dvanáct a za prvních dopadajících kapek jsme naběhly do stanu, kde jsme počkaly na zbytek naší družiny, až se vrátí z arén. Kluci opravdu přišli, v osmi lidech a jedné agamě jsme se nacpali do našeho stanu a vesele jedli a klábosili. A bonus? Déšť za nás umyl nádobí!

Nejepičtější to začalo být ve chvíli, kdy jsme s přítelem usínali. Bouřku, která zuřila nad celou zlenickou vesnicí, dohnal silný vítr a tak naše obydlí až do rána tancovalo makarénu. Po uši zabalení ve spacácích jsme jen zírali do stropu a doufali, že výrobce nelhal o nepromokavosti plachty. Při přibíjení hřebíků jsme naštěstí odvedli poctivou práci, ač jsme ji podstupovali v šíleném vedru, a z noční bouře zbyl jen suchý adrenalinový zážitek.

Asi té čině začnu říkat Zlenická taneční zábava pro stany. PS: Vyprala nám i oblečení, co jsme zapomněli venku.

Nejhorší zážitek byl taky nakonec fajn

Bylo léto a s našimi jsme navštívili Priessnitzovi léčebné lázně. Pobyt byl naprosto skvělý až do doby, kdy jsem ležela na thajské masáži nohou a cukala sebou bolestí z každého zatlačení. Samozřejmě jsem byla psychicky připravená, protože jsem věděla, že tyhle masáže prostě nejsou jen lehoučké oťukávání. Nejsem přeci žádné ořezávátko. Problém nastal ve chvíli, kdy masérka, potměšile se usmívajíc, jak sebou škubu, vzhlédla a zeptala se: „Nejste náhodou těhotná?“

V té chvíli jsem sebou za celou kúru trhla nejvíc. „No, to bych neměla,“ pípla jsem vyjeveně. V hlavě mi kromě přesvědčení, že nám nikdy nic v životě neprasklo světélkovalo také oznámení, že mám zpoždění. Jo, říkala jsem si v duchu, já bych prda chtěla, ale nejdřív by bylo fajn mít se o něj jak postarat.

Samozřejmě, že jsem v jiném stavu nebyla a už ve chvíli, kdy se mě ta paní zeptala, moje tělo vykazovalo známky, že mám vážně jen zpoždění z nervů, kterých jsem v té době měla až až. Jenže tohle oznámení mě vynervovalo ještě víc a mě se všechny vědomosti studenta biomedicíny vykouřily z hlavy. Nu, stálo mě to probrečené odpoledne, hromadu palačinek s marmeládou a se šlehačkou a podpůrná slova rodičů.

Lidi, já mám úžasný rodiče!

Silvestr

Silvestr jsme slavili s přítelem v kruhu kamarádů z larpu a nesl se v duchu deskových her, jídla, pití a povídání si o všech možných věcech hrami počínaje a anime konče. I když… možná že bych měla na první místo dát jídlo?

Jak už to tak bývá, každý něco přinesl, takže jsme brzy zaplnili jeden celý stůl pouze proviantem. Toho dne mě stihl při přípravě večeře naštvat dodavatel baleného masa v Kauflandu. Někdo by mu měl vyřídit, že do mletého hovězího chrupavky nepatří…

Nicméně vedle výborných chlebíčků a jednohubek jsme baštili plněná vajíčka, nachos s různými dipy a česnekovou pomazánku. Vzhledem k mnou nedávno přečtené manze Alkohol je jen pro oddané jsme blbli s různými koktejly a jejich nealkoholickými verzemi (za prvé nemůžu moc pít a za druhé s námi slavil i nezletilý kamarád) a vznikaly moc dobré věci. Přítel trval i na drinku jménem Blow Job, kvůli kterému jsme nakoupili Baileys a šlehačku, jenže jsme na něj nějak zapomněli, takže se nám teď čokoládová dobrota válí v kuchyni. Mně se zase podařilo najít nealkoholické Rosé, takže jsem si mohla pochutnat na Bellini.

Z deskovek nás zaměstnala plná česká verze hry Munchkin, Aktivity a Star Wars Double. A když se nám už hrát nechtělo, koukali jsme na Toopery, Robo Chicken Star Wars a Kung Fury. Dům se každou chvíli otřásal smíchem. 😀

Nový rok

Půlnoc jsme oslavili na střeše, sledujíce ohňostroje všude okolo. Samozřejmě každý z nás těsně po dvanácté obvolával rodiče a přál jim vše nejlepší. Zábava ale neskončila a ti nejodvážnější (můj přítel) kalili až do půl osmé. Já jsem slabší kus, takže jsem odpadla po prohře v Munchkinovi ve čtyři hodiny ráno.

S přítelem jsme vstávali ve dvanáct, kdy nás vzbudil kamarád, který se snažil tak tiše balit, až vrazil do skříně. 😀 Potěšen mým sdělením, že si tu matraci, co jsme mu půjčili, smotám, se rozloučil a odešel. Stejně jako ostatní chvíli na to, co jsem nenechala nikoho uniknout bez části jídla, které jsme nezvládli sníst. Uklízet naštěstí nebylo moc co, protože jsme uklízeli během slavení, takže jsme kamarádův dům mohli nakonec opustit i my.

Předsevzetí

Vždycky jsem hrozně obdivovala všechny ty blogery píšící motivační články a i všechny ostatní, kteří svá předsevzetí opravdu splní. Jsem na tom s předsevzetími tak špatně, že jsem si ani minule žádná nedala. Možná by šlo napsat si pár bodů. Schválně, jestli to zvládnu!

  • Dopsat Čarodějčinu pomstu!
  • Víc se věnovat svým rozepsaným dílům!
  • Nenačínat další, dokud nedopíšu aspoň jedno!
  • Více článků na blogu, hlavně těch o psaní!
  • Vrátit se ke psaní recenzí knih na Wattpadu!
  • Postovat včas do textovky!
  • Méně instantních výrobků, ty studente!
  • Neprdět na diář, když už jsem si ho objednala!
  • Hlídat si měsíční rozpočet!
  • Dát další 5,000 Achievement points v Guild Wars 2!
  • Zvyknout si na PvP a WvW, ty lamo!
  • Přestat nadávat u hraní!
  • Choď spát dřív!
Závěrem

Hrozně ráda bych vám popřála Šťastný Nový rok a spoustu maličkostí, které vám pomohou na chvíli vydechnout, když už budete mít skutečných problémů plné zuby. Třeba radost z nové knížky, z nové hry, z nového CD. Nebo počuranou podlahu. A spoustu loupání brambor! Mějte se prostě hezky!

ichi

Jsem celkem průměrná vysokoškolská studentka s celkem průměrným počtem načtených hen… chci říct mang, která se, jak již tradice praví, věnuje většinou čemukoliv, hlavně ne učení. Ráda kreslím, zpívám, vařím a ze všeho nejraději píšu. Svůj volný čas však nejvíce trávím koníčkem, jenž přináší slasti i strasti, totiž textovými RPG. Jo… A jsem hrozný kočkomil. :3

2 komentáře

  1. Ki napsal:

    Nejvíc se mi líbí bod v předsevzetí týkající se článků na blog, ale ani ostatní nejsou vůbec špatné (ovšem za předpokladu, že třeba Čarodějčinu pomstu si budu moct přečíst!). Jinak jsem ti asi ještě nechválila nový design, že? Vypadá opravdu dobře, ale je hodně jiný, než byly ty předchozí… to čekání se vyplatilo ^^

    • ichi napsal:

      K přečtení se samozřejmě dostaneš, neboj! 😀 Jinak co se týče vzhledu, dík. Chtěla jsem, aby byl hodně jednoduchý a čitelný, protože jde primárně o spisovatelský blog. Takže hezky černé na bílém a patkové písmo, aby se to hezky četlo jako knížka. :3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *