1. kapitola | Malé letní vrtochy

„Miriam,“ položila své kolegyni ruku na rameno štíhlá servírka. „Není ti nic? Jsi celá bledá.“

Drobná brunetka unaveně vzhlédla od prázdných sklenic na svém podnosu a s vynaložením obrovského úsilí přepnula na italštinu. Ostré slunce zrcadlící se na hladině jezera jí mučivě vráželo ostré hřebíky přímo do mozku. „Bylo mi líp,“ odvětila upřímně a pokusila se usmát.

„Měla jsi dnes zůstat doma, jestli ti není dobře. To to bylo včera tak horký?“

Miriam zavrtěla hlavou, až se jí krátké prameny zavlnily. „Tohle jsem si zavinila sama, takže se teď tak trochu trestám. Ale neboj, můj obvyklý přístup k zákazníkům to neovlivní. Nějakou chvíli to už přeci dělám,“ podrbala se na hlavě a druhou rukou zvedla tác naložený další objednávkou. „A včerejšek mi ani nepřipomínej.“

Nechtěla na něj myslet. Po dlouhé době si v práci vzala den volna, jen aby se mohla vidět se Stefanem. Urostlý mládenec se ale nakonec rozhodl, že mu nějaká Češka není dost dobrá a po druhém chodu jí svou vůli naservíroval místo dezertu. Třešničkou na dortu byl fakt, že nakonec vyšla najevo jeho nevěra s jinou. Idiot.

Miriam zavrtěla hlavou a zastavila se před stolem obsazeným postarším německým párem. „Prosím,“ postavila před oba jejich drinky a mile se na ně usmála. Přetvařování by jí šlo. Pokud však nepotřebovala skrýt překvapení.

Rádoby elegantní Němka málem nepříliš elegantně vyplivla svůj Aperol Spritz, jak brunetka vyvalila oči, splašeně sebou trhla a dřepla si na bobek.

Dívce naneštěstí pohoršení dvou hostů nedělalo takové starosti jako přítomnost pohledné blondýnky upíjející Bellini. Tu samou slečnu potkala včera. Kopačky ji tak sebraly, že domů se vydala teprve po návštěvě jednoho z místních barů, zkalená jako kladenská ocel. Tehdy ji zachytila jiná žena, která tak zabránila jejímu hezkému obličeji prohlédnout si chodník z bezprostřední blízkosti a nabídla jí doprovod domů. Ještě před bytovkou s ní poseděla na lavičce a ochotně si vyslechla všechny nadávky na hloupého Stefana, ať už české nebo italské, jedny peprnější než druhé. Následně se Miriam odmlčela a s opilým zaujetím se na svou zachránkyni zahleděla. A pak udělala něco naprosto pitomého.

Brunetka se rychle vrátila do přítomnosti, jakmile si uvědomila, že hledět na přetékající střevíc zákaznice není dvakrát slušné, a hbitě se postavila, skrývajíc před blondýnkou obličej za tácem. „Omlouvám se, myslela jsem, že mi upadla náušnice,“ oznámila duchaplně, hledajíc správná německá slova, a s malou poklonou se vzdálila zpět k baru.

Trvalo snad věčnost, než blondýnka vyprázdnila svou sklenici a vrátila se na pláž. Jak se však zdálo, Miriam si nevšimla.

Bylo krátce před půlnocí. Miriam zamyšleně svírala svou kabelku, kousala si ret a hleděla na hvězdy. Takovou smůlu měla snad jen ona. Bar, který včera zvolila, byl bezpečně daleko od hotelu, kde pracovala. A přesto se jí povedlo narazit na ženu, která u nich byla ubytovaná. Kéž by si alespoň nepamatovala detaily.

„Slečno.“

Její srdce vynechalo jeden úder. Ten hlas se jí zdál povědomý. Byl příjemný a včera ji tak hezky konejšil, ačkoliv dnes mluvil italsky.

S výrazem podobným vyplašené srnce se podívala k bráně hotelového komplexu. Blondýnka se usmívala a mávala na ni.

Měsíc vylezl zpoza mraku a pomohl lampám osvětlit noční městečko. Dvě osoby, dívka a žena, seděly mlčky na lavičce. Obě měly něco na srdci a každá z nich čekala, že začne ta druhá.

„Jsem Lucie,“ prolomila blondýnka ticho česky a zahihňala se. „Je legrační, že ti svoje jméno říkám teprve teď.“

Miriam se zatvářila velmi útrpně. „Mně to tak legrační nepřijde. Včera jsem se úplně znemožnila a za svoje chování se omlouvám. Snad se o tom nikde nezmíníte. Nechtěla bych našemu hotelu dělat ostudu. Proto jsem taky zvolila bar na druhé straně města. Kdo by čekal, že tam potkám někoho od nás…“

„Copak ta formalita?“ zamrkala Lucie. „Včera jsi tak formální nebyla,“ pronesla škádlivě, čímž si vysloužila brunetčino nazlobené přimhouření očí.

„Byla jsem nadraná. Nadraný lidi nebývají formální, ale to mě neomlouvá. Vlastně je to přitěžující okolnost.“

Lucie se zasmála. „Byla jsi hlavně roztomilá,“ zazubila se, načež se zarazila a drkla do dívky loktem. „Teda než jsi začala nadávat. Tvoje znalost italštiny mě ale opravdu překvapila.“

„Ani nevím, kde jsem ten slovník vzala,“ pousmála se, ale hned zavrtěla hlavou a zvážněla. „O to tu ale nejde,“ obrátila se na blondýnku. „Hrozně se vám omlouvám. Musela jste se cítit opravdu hrozně. To rozhodně nebylo mým záměrem. Mým záměrem v tu chvíli vlastně nebylo nic. Prostě jsem ujela.“

„Zas tolik se nestalo,“ povytáhla Lucie obočí.

„Nestalo?“ vyhrkla Miriam, až se postavila. „Dala jsem vám pusu! Jazykem! To vám to nepřijde divný?!“ Několik lidí se otočilo. Jeden mladík dokonce nevydržel a vyprsknul. Čechů zde bylo očividně víc. Co si myslela?

„Ne,“ pokrčila rameny. „Líbáš hezky i opilá. Stefano to fakt projel.“

„Prosím?“ nestačila zírat.

„Líbáš hezky i opilá. Stefano to fakt projel,“ zopakovala poslušně.

„Já vám rozuměla!“ Dívčin hlas přešel do legrační fistule. „Jen nechápu, že nejste naštvaná!“

„Já to docela chápu,“ zvedla se z lavičky i Lucie a přiblížila se k Miriam. Vypadala trochu nebezpečně, jak z ní sálala jakási jistota. Miriam o krok ucouvla. „Jsi roztomilá. Jak bych na tebe mohla být naštvaná?“ uchopila ji jemně za bradu a donutila ji hledět jí do očí. Byla o něco vyšší než mladší dívka.

Brunetka splašeně zamrkala a zrudla. „J-já v-vás nechci nějak zklamat, a-ale nejsem na holky. Ještě včera jsem měla kluka, jak víte,“ vykoktala trochu pohoršeně. Teprve pak jí došlo, co vypustila z pusy.

„Včera jsi tak nevypadala,“ zvlnily se ženě rty. Nepřímé nařknutí z nabalování jí očividně nevadilo, čímž vlastně potvrdila svůj záměr.

„Včera jsem byla nalitá,“ bránila se a donutila svoje nohy, aby zase o kus couvly. „A kromě toho se ani neznáme.“

Lucie se konečně přestala tvářit jako bohyně svůdnosti a andělsky se usmála. „Nu, uvidíme na konci mojí dovolené,“ oznámila. S tím se vydala zpátky do hotelu a nechala Miriam osamocenou pod svitem hvězd.

Dívce chvilku trvalo, než se vzpamatovala. Teprve když Lucie zmizela za rohem, brunetka zatnula ruku v pěst a vycenila zuby.

‚Co si ta ženská vůbec myslí?!‘

ichi

Jsem celkem průměrná vysokoškolská studentka s celkem průměrným počtem načtených hen… chci říct mang, která se, jak již tradice praví, věnuje většinou čemukoliv, hlavně ne učení. Ráda kreslím, zpívám, vařím a ze všeho nejraději píšu. Svůj volný čas však nejvíce trávím koníčkem, jenž přináší slasti i strasti, totiž textovými RPG. Jo… A jsem hrozný kočkomil. :3

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *